Před nezávislým profesionálem dneška nestojí jenom výzva odborného růstu, ale nutnost ochočit si řadu dalších dovedností – od těch komunikačních, prezentačních po ty obchodní. Cesta k jejich zvládnutí není vždy jednoduchá, občas se ale z původního nezdaru může vylíhnout i drobné vítězství. Dnes mám pro vás příběh s happy endem.
Jednou takhle v neděli po obědě mi přišel e-mail s naléhavou nabídkou na vytvoření webových stránek jednoho nejmenovaného města. Podle zadání šlo o větší projekt, než s jakými jsem měl doposud zkušenost a navíc bylo na realizaci pouhých 14 dní. Měl jsem z ní stažený zadek a moje JÁ, uvězněné v bezpečí konfortní zóny, mi našeptávalo: „dej od ní ruce pryč!„
Přišla ale od klienta, pro kterého už jsem v minulosti pracoval, a o to jsem se cítil zavázanější. Vážně se mi do toho nechtělo, ale nějak jsem tenkrát nedokázal být asertivnější a prostě ji odmítnout. Jak z toho ven? Přehraj míč přes síť na druhou stranu kurtu, říkal jsem si. Rozhodnul jsem se říct na moje tehdejší poměry téměř dvojnásobnou cenu a navíc navrhnout místo dvou týdnů na realizaci téměř celý měsíc. Tak na tohle rozhodně nepřistoupí, mnul jsem si spokojeně ruce, posadil se do křesla a pustil si film.
Za hodinku zvoní telefon a na displayi se ukazuje známé číslo. Zvednu ho a jenom koulím očima, když mi zdvořilý hlas děkuje za návrh, se kterým souhlasí a dodává: „Můžeme na tom začít okamžitě pracovat?„. V tu chvíli jsem na lopatkách a zmůžu se jenom na zdvořilé: „Ano, za deset minut se potkáme na Skypu a všechno to důkladně probereme.“ Zatímco si připravuju papír na poznámky, rychle procházím zadání a formuluju pár prvních otázek, v duchu si nadávám: „Tak to sis to nadrobil„.
Po rychlé domluvě se ještě ten večer pouštím do práce, už druhý den odpoledne mi na účtu přistává třetinová záloha. Postupně zjišťuju, že strach měl skutečně velké oči, díky vzdálenějšímu termínu mám dost času si pročíst pár článků, vygooglovat vhodná řešení a škrtat ze seznamu jednu záludnost za druhou.
Na lámání chleba však dochází v den uzávěrky. Je opět neděle odpoledne a zítra ráno bude nutné web předvést na zasedání zastupitelstva. Ten zhruba sice funguje jak má, jen mi před chvíli dorazil vyčerpávající soupis desítek drobností. Noční směna, kdy střídavě skypuju se zákazníkem a jeho kolegou, který má na starosti fotky, a mezitím ještě chatuju s technickou podporou hostingu, kde řešíme rošádu mezi doménami, patří mezi moje nejsilnější zážitky z podnikání vůbec. I přes našponovaný čas ani jednou nedojde ke zvýšení hlasu a já cítím téměř týmovou souhru. Asi ve čtyři ráno je konečně web ve stavu, kdy jej může vidět veřejnost. Jsem přetažený a nemůžu zabrat, ale tělem se rozlévá příjemný pocit dobře udělané práce.
Co mě tahle neschopnost říct NE naučila? Od té doby jsem získal odvahu říct si o více peněz, ve vztahu se zákazníkem jsem se naučil více prosadit i své podmínky a brát mírné obavy jako výzvu – právě tenhle diskomfort stimuluje růst. S tímto klientem máme díky tehdejší nocovce podstatně neformálnější vztah a když mě dnes při zadání nového projektu slyší vymlouvat se, vybalí osvědčené: „Ale to se zase naučíte něco nového, ne?„. A má pravdu. A já navíc vím, že si troufnout můžu a když se dostanu do úzkých, najdeme společně řešení.
Máte podobnou zkušenost? Pochlubte se do komentářů.
foto: Oxfordian Kissuth
Pavel Ovesný je jméno mé. Na volné noze podnikám bezmála 20 let. Spojuju dovednosti a znalosti webového tvůrce, obsahového marketéra i podnikatelského poradce. Pořádám kurzy o podnikání, mastermindová setkání a nabízím také celodenní konzultaci v přírodě Lesa Pán. I proto, že mám rád lesy, hory a taky vlaky: s roční jízdenkou ČD v nich zároveň cestuju i pracuju.
